Dvě čárky / jednou z.s.
Na konci druhého dne divadelního festivalu OST-RA-VAR jsme zavítali do prostor ostravského Studia G, kde jsme “surfovali na červené vlně”. Inscenace Dvě čárky mimo jiné detabuizuje témata ženské menstruace, sexuality a antikoncepce. Komorní hru pro dvě herečky (Karolínu Hýskovou a Annu Bangouru) bravurně zrežírovala dramaturgyně Tereza Agelová. Inscenace je zhruba hodinu dlouhá, avšak svižný temporytmus budí v divákovi dojem, že seděl v divadle pouhých patnáct minut.
V první řadě je nutno říci, že se nejedná o “klasickou” divadelní hru. Jedná se o projekt spolku Jednou, který vznikl z potřeby tvořit a otevřít daná témata. Tato autorská hra se dostala do finále v soutěži o Cenu Evalda Schorma v roce 2018 za nejlepší původní hru, což o kvalitě textu dost vypovídá. Dvě čárky jsou mimořádným divadelním zážitkem, který diváka jak pobaví, tak také donutí k zamyšlení. Spojují prvky klasické činohry, principy loutkového divadla, tance, rapu a v jedné chvíli probíhá také improvizovaná interakce s diváky.
Herečky neměly jednoduchý úkol - v rychlých střizích zahrát malé děti, dospívající puberťačky potýkající se s první menstruací, ženy plánující těhotenství a matky řešící strasti dospělého života. Zároveň všechny tyto scény byly prostoupeny loutkoherectvím, kdy ztělesňovaly samotnou menstruaci a s hlavou v punčocháčích, ne náhodou připomínající lupiče či vetřelce, ztvárnily hormonální antikoncepci. Karolína Hýsková spolu s Annou Bangourou s neuvěřitelnou souhrou na jevišti se svých rolí zhostily nad očekávání výborně. Divákovi byl odhalen nejen život ženy spolu s nelehkými otázkami a překážkami, které jsou jeho neoddělitelnou součástí, ale také nám byly podány informace a statistiky týkající se plodnosti, porodnosti, vlivu antikoncepce a spoustu dalšího z úst hereček v rolích odměřených mluvčích.
V programu k inscenaci v podobě příbalového letáčku je uvedeno, že tento projekt slouží k rozšiřování povědomí o ženských otázkách, z čehož vyplývá, že cílovou skupinou nejsou pouze ženy, nýbrž také muži od adolescentů až po seniory v různých životních rolí. Ženský divák soucítí s textem a s děním na jevišti a mužské obecenstvo může tímto způsobem lépe porozumět, s čím se žena za svůj život musí potýkat.
Dalším velkým a nosným tématem této inscenace je rodičovství a výchova. Každý rodič chce pro své dítě to nejlepší, chce ho vychovat, jak nejlépe umí, a dopřát mu vše, co může. Ale ideální plány a realita jsou dvě různé věci a může se stát, že výroky typu: “Já mám pravdu, jednou mi poděkuješ.”, “Kolikrát ti to mám opakovat?” nebo “Já nejsem žádná tvoje kamarádka!”, které jsme sami jako děti nenáviděli z úst svých rodičů, se nám stanou až příliš blízkými.
Pod scénografií, kterou tvoří dva panely s průsvitným papírem a dva osamocené stojany s mikrofony, jsou podepsáni Tomáš Volkmer, Petr Dvorský a Vojtěch Šmíd. Na první pohled může scéna působit stroze a hole, ale jednoduchost a naprostá funkčnost perfektně podtrhuje a zvýrazňuje herecké výkony a zbytečně neodpoutává divákovu pozornost. Scéna je v inscenaci stoprocentně využita a s panely se pracuje několika různými způsoby. Stejně jako scénografie jsou i kostýmy řešeny jednoduše v podobě bílého oblečení vyjadřující neurčitost a asociující čistotu či nevinnost spolu s nabízejícím se červeným spodním prádlem. Celou atmosféru hry dokresluje light design Adama Pěchy a hudba Vojtěcha Lukáše.
Dvě čárky jsou divadelní fúzí, která nám dokázala, čeho je múzické umění schopno.
Hana Kučová